Kdo jsme?

Jsme holky, co se nebojí špíny a práce…

Teda teď už ne....

Před šesti lety tomu bylo ještě jinak...

Tenkrát jsem si našla přítele s domečkem a velkou zahradou. Tomu domu bylo přes sto let, a vypadal něco mezi statkem, retro sokolovnou a chalupou. Když mi Vláďa ukazoval záhony na zahradě, vysmála jsem se mu. „Já přece miluju sport a cestování…takže na té zahradě se mnou moc nepočítej…mně totiž hlína hrozně vysušuje ruce"... „A rekonstrukci domu? Na tu vyděláme peníze hlavou a zaplatíme firmu, protože já přece nikdy rukama pracovat nebudu”

Jenomže pak se to stalo. Prodejce nám kecal, a dům fakt v perfektním stavu nebyl. Neustál ani ťuknutí kladívkem, a doslova se rozsypal na tuny suti. Nezbylo z něj nic než dvě malé zdi, a v našich peněženkách tak zůstala díra jako po ráně dynamitem. 

A tak vznikla nová Péťa. Holka, která oblíkla rukavice, a začala zkoušet věci. Naučila se míchat beton, stavět kamenné zdi, házet lopatou, a zakládat trvalkové záhony. A tahle nová Péťa zjistila, že když se toho člověk nebojí, vlastně to i jde. 

Když jsem tak jednou stavěla gabionový plot, roztrhla si už šesté tepláky, a při ohýbání mi pořád fičelo na záda, bylo na čase pořídit si montérky.

Jenže!… On je nikdo nevyráběl a já nechtěla nosit modráky mýho chlapa a vypadat v nich jako Pepík. Nastal čas takové montérky pro holky vymyslet. Montérky v barvách, které nikdo na světě nevyrábí, přitom my ženy je tak milujeme. Montérky, ve kterých budeme mít hezké pasy a zadečky, a ve kterých nám nepotáhne na záda při každém dřepnutí. Chytré a silné montérky se spoustou technických vychytávek, které ustojí i tvrdou dřinu. Prostě takové nejlepší kámošky na práci.

A tak vznikly Sheepants. Značka, která roste jako rajče na kompostu: poctivě, odspodu a s láskou. Vyrábíme montérky, ale vlastně šijeme sebevědomí. Chceme roztančit ruce žen, které třeba ještě netuší, kolik toho dokážou. Montérky testujeme v terénu na sobě, ale i s profíkama a holkama pracantkama, které už umí spoustu věcí, které my se teprve učíme. Ženám často chybí „pracovní“ sebevědomí, a tak mnohdy nějaké věci ani nezkusí. My chceme, aby práce rukama holky bavila. Věříme, že když nám dřina bude slušet, budeme mít větší chuť a menší strach dělat věci, který změní celý svět...nebo alespoň kousek našeho domku nebo zahrady. A nebo nám jenom udělají radost.